Zámek Žďár

Horácký džbánek 2019

9.8.2019 - 10.8.2019 pátek od 17:00 h, sobota od 14:00
  • Kulturní akce
Tradiční žďárský festival folkové a country hudby.

Pořadatel akce: Kultura Žďár nad Sázavou

Předprodej vstupenek


HRÁTI A PĚTI BUDOU:

Pátek 9. srpna 2019 od 17:00


Pacifik  

Pacifik je tuzemská kapela, která vznikla v roce 1971 a která se věnuje folkové, trampské a country hudbě. U zrodu skupiny stáli na začátku 70. let kapelník Tony Linhart a manželé Helena a Václav Maršálkovi, kteří v minulosti působili ve skupinách Drnkači a Mantrap. Později se k nim přidali ještě zpěvačka Hana Veselá-Sýkorová a sólový kytarista Miloš Tůma. V současnosti má kapely čtyři členy, k nimž patří široce uznávaný kytarista a zpěvák Tony Linhart, zpěvačka Helena Maršálková, zpěvačka Marcela Voborská a kytarista a zpěvák Honza Frühwirt. Skupina Pacifik dodnes patří k populárním stálicím české folkové scény.


Hoboes Revival Alva 

H.R.A. je pár přátel, kteří se občas sejdou, aby si zahráli a zazpívali nejen písně Hoboes. Trio se už nějaký čas rozrostlo na kvarteto, nicméně patří k věci, že počet muzikantů a nástrojů není žádný večer konstantní, protože těch, co přijdou s kytarou, perkusemi, harmonikou, příčnou flétnou, či houslemi a písně jim nenechají futrály zavřené, je pokaždé celá řádka. Když se začne hrát a zpívat, osazenstvo klubu se s rozzářenýma očima přidá podle toho, kolik si kdo pamatuje slok. Čili, většinou se alespoň trochu zpívá… H.R.A. se objevuje nejen v domovském klubu ALVA, ale vlastně po celé ČR na slezinách, sejšnech a koncertech, kde je šance, že se sejdou přátelsky naladění hudbymilní kamarádi.


Pozdní sběr  

Výběrová sestava muzikantů napříč žánry… rock, folk, jazz, blues, country… vše elegantně propojené v aktuální sestavě kapely Pozdní sběr. Autorský přístup frontmana kapely Jiřího Pařeza – zpěv a akustická kytara, doplněný osobitým rukopisem jednotlivých hudebníků, Michael Vašíček (ex Vlasta Redl a Čechomor) – elektrické kytary, lap steel, mandolína, zpěv, Jiří Meisner (ex Druhá tráva a Kamelot) – baskytara, zpěv, Emil Formánek (ex Druhá tráva, Alan Mikušek) – elektrické, akustické kytary, zpěv, Štěpán Baloun – klávesy, zpěv, David Velčovský (ex KDJ, AG Flek) – bicí a Radim Zenkl – celosvětově uznávaný hráč na mandolínu, dozrál z hlediska vinařského do stadia výběr z bobulí. Pozdní sběr na koncertech potěší všechny milovníky dobré muziky výběrem toho nejlepšího ze své tvorby, vyznavače tvrdšího soundu, stejně jako příznivce jazzu, country a folku.


COP  

Skupina COP vznikla v roce 1978 a hned od počátku své existence slavila četné úspěchy. V roce 1980 vyhrála v té době nejprestižnější cenu PORTA a v roce 1981 si úspěch zopakovala. V letech 1982 – 1983 většina členů kapely emigrovala do USA a Kanady. Z celé sestavy zůstal pouze Míša Leicht, který má hlavní zásluhu na vzkříšení souboru. Do zlomového roku 1989 objíždí skupina bluegrassové přehlídky a koncerty. Skupina COP se díky svojí popularitě stala pravidelným hostem všech významných hudebních přehlídek v naší republice.V roce 2002 COP získal „Anděla“ – trofej České hudební akademie (obdoba Grammy) za oblast Folk & Country.
Kapela nedávno oslavila 30 let své existence před vyprodanou pražskou Lucernou.


Sobota 10. srpna 2019 od 14:00


George & Beatovens

George & Beatovens je pražská rocková skupina, jejíž činnost byla spojena především s osobností zpěváka a skladatele Petra Nováka, jenž prakticky skončila s příchodem normalizace po roce 1968. Karel Kahovec začínal jako bigbeatová a rock´n´rollová hvězda 60. let 20. století, kdy působil jako člen skupin The Matadors a Flamengo, později též jako interpret moderní country hudby ve skupině Country Beat Jiřího Brabce. V současné době Karel Kahovec pokračuje v odkazu svého kamaráda a přítele zpěváka Petra Nováka. Hraje a zpívá v obnovené skupině George & Beatovens, se kterou vystupuje od počátku 90. let 20. století. Dnes v ní působí i Viktor Sodoma.


 

Ivan Hlas Trio  

Ivan Hlas – skladatel, textař, zpěvák a kytarista se narodil 10.května 1954 v Praze na Vinohradech ale ve čtyřech letech se přistěhoval na pražskou Hanspaulku. Je vyučený knihkupec, po sedmileté praxi vystřídal řadu různých zaměstnání. Absolvoval LŠU, obor klasická kytara u p. učitele M. Mizery. První skupinu The Mice založil už v roce 1968. Byla to školní kapela ale už s náznaky vlastní tvorby. Do roku 1971 působil jako písničkář kde už uplatňuje výhradně vlastní tvorbu.
V roce 1983 zakládá s Jiřím Horálkem a Vlastou Voralem skupinu Nahlas a získává cenu Českého hudebního fondu na festivalu Vokalíza v Pražské Lucerně. Na základě tohoto úspěchu točí v roce 1985 první album. V roce 1989 nastala úplná výměna hudebníků a potom ukončuje období „Nahlasu“. V roce 1990 zakládá Trio rychlého nasazení (TRN) s Pavlem Cinglem a Janem Ponocným. Rok 1992 je důležitý protože skládá hudbu k filmu „Šakalí léta“ a natáčí další album L.P. 93.
Ivan Hlas spolupracuje s řadou hudebníků a interpretů naší populární hudby. Od roku 2006 hraje převážně v komorní sestavě „Ivan Hlas Trio“ (Norbi Kovács – ak. kytara, Jaroslav Olin Nejezchleba – violoncello, Ivan Hlas – ak.kytara)


Hromosvod  

Hromosvod byl založen na podzim 1994 jako dětská kapela. Postupně se vypracoval až k cd 17 lízátek, které vyšlo na jaře 2004 u renomovaného vydavatelství Indies Records. V propagačních materiálech se psalo o „velké naději českého folk-rocku“, album za účasti dvou stovek přihlížejících pokřtil v pražském Rock Café zpěvák Pavel Bobek. V květnu 2006 vyslal Hromosvod do světa své druhé oficiální album s názvem Svitavy, ověnčené pozitivními novinářskými ohlasy. Úspěšnou šňůru zakončil koncertem před zaplněným Hlavním náměstím v Bratislavě. Po festivalovém reji 2007–2009 (Sázavafest, Vinohradské vinobraní, Okolo Třeboně, Benátská noc…) začala kapela pracovat na dalším cd Zimní čas, které na podzim 2010 před vyprodanou Malostranskou besedou posvětil Vladimír Mišík. Následnou koncertní šňůru odjel Hromosvod po boku Jablkoně a Etc.. Hromosvod hraje našlapaný písničkový folk-rock, který se díky nástrojovému obsazení a aranžérské pestrosti mírně vymyká tradičním proudům, ale nezabředá do bezbřehé alternativy. Kapela se umístila v několika žánrových soutěžích, má za sebou přes 300 koncertů, jako předskokany si skupinu vybrali m.j. Vladimír Mišík, Lenka Dusilová, Michal Hrůza, Nerez, Druhá tráva, Fleret nebo Luboš Pospíšil.


Jaroslav Wykrent  

V období let 1971 až 1973 byl členem ostravské hudební skupiny Flamengo. Úspěšné texty na vlastní hudbou připravil pro Marii Rottrovou a Petra Němce. Mezi prvními hity, které pro Marii Rottrovou napsal a jež zaznamenaly okamžitý ohlas, paří rozhodně hity: Řeka lásky; Láska; Pyšná dáma aj. Po roce 1973 sestavil Jaroslav Wykrent komorní program, se kterým se po řadu let objevoval v rámci své koncertní činnosti. V roce 1977 mu v Diskotéce Mladého světa vyšlo první vlastní autorské album – Jak vypadá štěstí. Pro Marii Rottrovou napsal řadu písňových textů také na hudbu jiných autorů, jako např.: Kouzlo bílé růže; Modré oči mládí; Začínej tam, kde jiný končí, aj. Od konce 70. let se věnoval moderování rozhlasových pořadů: Rytmus; Toulky aj.
Také spolupracoval s Československou televizí, zejména v zábavních hudebních cyklech: Hudební studio M; Můj táta byl, aj. Po roce 1980 se také objevoval jako zpívající autor v klubových recitálech, převážně s vlastním kytarovým doprovodem. V roce 1988 vydal knížku textů: Nádražní ráj, na kterou navázal knížkou veršů: Třikrát jenom tak /1995/. Se svými texty i hudbou se příležitostně dostal do programu především Českého rozhlasu Ostrava, např. pořady: Starožitnosti; Apetýt; Oblázky aj. a Českého rozhlasu Praha např.: Poslyšte píseň.
Jaroslav Wykrent se jako autor i zpěvák pohyboval na české hudební scéně takřka nenápadně, přesto je řazen mezi tvůrce, kteří svým způsobem ovlivnil mnohé z pozdější úspěšných písničkářů. V osudný den 25. ledna 1999 jej postihla série mozkových příhod. Za přispění svých přátel, zejména Marie Rottrové, Jarka Nohavici, Jiřího Suchého, Karla Plíhala a mnoha dalších se nevzdal a stále se vrací k muzice a všemu, co má rád.


Waldovy Matušky 

Skupina Waldovy Matušky vznikla původně jako dar několika přátel svým přátelům na oslavu jejich svatebního dne. Na začátku tedy nešlo o spojení profesionálních muzikantů a založení klasické revival skupiny. Sami sebe rádi definujeme jako „přátele přátel písní Waldemara Matušky“. Hraní je pro nás především radost a k Waldovým písním přistupujeme s láskou a pokorou. Snažíme se, jak nejvíc to v našem nástrojovém obsazení jde, zachovat původní aranžmá a náladu písniček. Díky řízení osudu a zájmu posluchačů i pořadatelů máme za sebou už několik nabitých sezón. Hrajeme na festivalech, svatbách, oslavách, posvíceních a dalších akcích a všude jsme svědky toho, že Waldovy písně jsou stále aktuální a oblíbené, a to napříč generacemi. Je nám ctí, že se svou troškou podílíme na odkazu skvělého zpěváka a člověka, Waldemara Matušky.


Krausberry

Jistota rockové scény, masivně burácející sound, výborní sólisté, famózní zpěvák s hlasem jak řeřavé uhlíky, frontman co nemá na české scéně obdoby, dokonale ovládá hlediště, s přehledem využívá ke svým kouskům celého jeviště, nezaměnitelný projev, skutečný král festivalu atd., atd. To je pouze několik, namátkou vybraných, výňatků z recenzí na vystoupení zpěváka, textaře a skladatele Martina Krause a jeho kapely Krausberry. Když v roce 1984 Petar Introvič vykopl z Bluesberry Martina Krause a s ním skoro celý zbytek kapely, nikdo nejspíš netušil, že to bylo to nejlepší, co se Martinovi mohlo přihodit… „U Intráka jsem neměl prostor, vlastně jen asi čtyři písničky… Měl jsem tehdy písniček na celý program a chuť ty své šaškárny předvádět. Takže jsem vlastně šťastný, že mě vyhodil, možná bych mu za to měl ještě něco koupit… Jinak bych se sám neodhodlal, zase tolik odvahy jsem neměl, abych si postavil kapelu a myslel si, že ji bude někdo poslouchat,“ říká Martin Kraus. Název kapely vymyslel Zdeněk Vřešťál. „Bylo to v hospodě Na faře na Hanspaulce po možná šesti pivech,“ říká Martin. Jiné názvy ve hře nebyly? „Padlo několik názvů, ale tenhle byl jasně nejlepší. Tak nám zůstal. Už proto, že jsme velmi zvědavě až vyzývavě očekávali reakci Petara Introviče. Doslova jsme se těšili, co bude, co on na to….Naštval se a nějakou dobu s námi nemluvil. Namíchli jsme ho. Ale dneska už spolu zase zajdeme na pivo. Zrovna včera jsme byli v hospodě a poplácávali jsme se, jaký jsme kámoši a ukazovali si svoje rentgenové snímky…“

Horácký džbánek Zámek Žďár

Mohlo by vás zajímat